PROSBA – DĚLEJTE TO JINAK

 

Každý den mluvím s teens.

 

Na individuálech, on-line, živě, ve třídách… A už hodně dlouho. Takže mám nějaké informace, které nemám jen načtené z knih.

Vidím velké věci i maličkosti, které, když rodiče začnou dělat jinak, tak to prospěje všem. Jsou to věci, které se opakují, takže už jste o tom třeba ode mne slyšeli.

Jedna z nich…

 

 

Když je vaše dítě v háji, tak by za vámi moc rádo přišlo. Častokrát mi to říkají. Potřebují se svěřit a nemají komu.

A teď jsme ve variantě, že jste parádní rodič, který chce, aby se mu dítě svěřilo a nedá mu zato sekec.

Co jim brání?

Potřebují se jen svěřit. Jen obejmout. (Pro lidi z mýho kurzu o komunikaci = jen empatická reakce.)

Nechtějí vždy obejmout.

A velmi často to nechtějí rozebírat.

Takže od „svěřím se mýmu blízkýmu, kterýmu důvěřuji“ je dělí to, že se bojí, že to budou muset rozebírat. A na to se často necítí. Ale – může na to přijít vhodný čas, o tom žádná.

Navíc … nejvíc děsivé pro ně je, že „máma bude smutná, táta bude nešťastnej, rodiče budou smutní…“

Toto tam zaznívá velmi často. Já jim sice říkám, že víc smutní budou z toho, když zjistí, že se jejich dítě řeže…že lepší je to říct, i když budou smutní než neříct a nebýt v pořádku a být sami…

ale říkejte to teens.

Prostě – NECHTĚJÍ VÁM UBLÍŽIT.

A tak pro vás

UJISTĚTE VAŠE DÍTĚ, ŽE TO UNESETE. Jo, budete smutní, ale unesete to, jste tam pro něj, pro ni.

A respektujte formu podpory, kterou potřebuje. Slova, objetí, mlčení…????

Tolik dnešní psychologické okénko.

Malé věci mohou dělat velké věci.

Krásný den, Mony

 

 

A už se dostáváme k emocím…

 

Které budeme společně objevovat a prodírat se tou jejich džunglí v listopadu.

 

Koupíte teď, přístup máte hned. A budete vědět, jak si s tím poradit.